PROHLÁŠENÍ PO STŘELBĚ NA FF UK
Vážená vedení redakcí,
Ve stínu tragédie, s níž se celá republika vyrovnává jen stěží, i my s velkým smutkem sledujeme hrozivé události, které se odehrály ve čtvrtek 21. prosince, v srdci hlavního města, v jedné z budov Filozofické fakulty UK. Naše myšlenky, i naše srdce jsou s oběťmi i s jejich nejbližšími pozůstalými.
V Česku se jedná o bezprecedentní událost, s níž se všichni vyrovnáváme jen stěží a stále ještě v šoku, se snažíme pochopit rozměry masakru z pražského Palachova náměstí. Je nám jasné, že je tato situace svým způsobem nová i pro tuzemská média. Ta, ačkoliv jsou zvyklá referovat o nejrůznějších katastrofách ze světa, jsou postavena před novou realitu, kdy důsledky šíleného činu nezůstávají za našimi hranicemi, ale dopadají plnou silou na obyvatele a obyvatelky naší země.
Právě proto, vyzýváme české redakce a zvláště jejich vedení, aby přistupovaly k informování o tomto projevu nepochopitelného násilí s maximální mírou profesionality a citlivosti. Apelujeme na novináře a novinářky, aby nepropadali pokušení clickbaitových titulků.
Otřesená veřejnost si žádá co nejčerstvější zprávy a je správné, že se média snaží, aby tuto pochopitelnou poptávku naplnila v co nejvyšší míře. Bylo by ovšem trestuhodné, kdyby se tragická situace stala prostředkem pro zvyšování sledovanosti prostřednictvím bulvárního zpracování násilného aktu, který nemá v naší moderní historii obdobu. Média mají i za normálních okolností silný vliv na úroveň společenské diskuse a ve vypjatých okamžicích, podobných tomu současnému, se tento vliv ještě násobí. Proto žádáme, se vším respektem k důležitosti žurnalistické profese, vedení redakcí a ty, kteří mají vliv na tvorbu mediálního obsahu, aby měli neustále na zřeteli svou ohromnou zodpovědnost vůči lidem, kteří tento obsah konzumují.
Je nanejvýš důležité, aby měli novináři a novinářky na mysli hlavně ochranu památky obětí, jejich blízkých a těch, kteří masakr přežili nebo je jakkoliv zasáhl. Vzhledem k tomuto úkolu je nutné volit obezřetný jazyk a empatický způsob referování o události samotné i jejích následcích. První nemůže a nesmí být rychlost, s jakou se informace zveřejňují a honba za senzací. Vhodné je nastudovat si doporučené způsoby, jak vést rozhovory s traumatizovanými lidmi, aby se jejich trauma dál neprohlubovalo.
Interview je třeba důkladně připravit a respektovat hranice přeživších, hlavně pozůstalých. Socioložka médií, Johana Kotisová, mimo to doporučuje: „Raději informovat pomaleji, než vydávat nepřesné zprávy, informovat zbrkle a ubližovat už tak šokovaným přeživším a pozůstalým. Je dobré nabídnout respondentům a respondentkám kontakt na profesionální psychologickou pomoc. A redakce by měly zavést mechanismy proti sekundární traumatizaci novinářů a novinářek. Včetně psychologické podpory a střídání těch, kteří plní emocionálně obtížné úkoly.“
Zásadní je též nezveřejňovat identitu pachatele nebo se vyvarovat zveřejňování detailů z jeho života či motivů, které ho vedly k činu. Démonizace a soustředění se na osobu agresora zvyšuje hrozbu nápodoby jeho destruktivních činů. Že se takové případy začaly objevovat bezprostředně po medializaci střelby v budově FF UK, už informovala PČR.
V těchto těžkých chvílích je dobře zvládnutá profesionální žurnalistická práce zásadní pro fungování celé společnosti. Děkujeme, že se této služby ujímáte, a že přitom máte na mysli i velkou zodpovědnost, která se s ní pojí.
S pozdravem,
Ženy v médiích, z.s.
